Close

Největší český film za poslední dekádu, nebo násilná slátanina? Jak si stojí Nabarvené ptáče?

Největší český film za poslední dekádu nebo násilná slátanina? Jak si stojí Nabarvené ptáče?

To, že bude film Nabarvené ptáče divácky náročný a úplně odlišný od zbytku české kinematografie, se dalo očekávat už od základních faktů o něm. Trvá dvě a tři čtvrtě hodiny, přesto se v něm mluví dohromady jen devět minut. Kromě písně v závěrečných titulcích, zde není vůbec žádný soundtrack. Na druhou stranu, film měl na české poměry nebývalý rozpočet přes sto milionů a hraje v něm řada hvězd evropského formátu. Jaké to tedy bylo?

Předně se musím přiznat, že jsem recenzent poměrně zaujatý. Knižní předlohu, od lehce kontroverzního Jerzy Kosiński, mám velmi rád a film se jí velmi přesně drží. Nebýt však její znalosti, asi by na mě některé scény ve filmu působily zmatečně.

Nabarvené ptáče je rozhodně kruté a sadistické. Dokonce tak, že část lidí na festivalech odcházela při promítání ze sálu. Režisér Václav Marhoul si však v krutosti nijak nelibuje a vždycky všechny scény utne včas, aby vše vydržel i citlivější divák. Takže, ač jde o film plný násilí, stačí zajít do vedlejšího sálu na nějaký horror a tam uvidíte o dost odpudivější záběry. Černobílý film je navíc k očím mnohem šetrnější…

Když se člověk přenese přes odpor k některým výjevům, nabídne se mu unikátní snímek. Dlouhé záběry na zamyšlené tváře, na okolní krajinu, výborně propracované zvuky v pozadí. To už se dnes ve světě rychlého střihu jen tak nevidí. Je třeba uznat, že těch mnoho let práce (Marhoul na filmu začal pracovat už před 11 lety) je prostě vidět. Všemu pomáhá i výborný scénář, který v roce 2013 vyhrál ocenění v Cannes.

I když by bylo škoda vyzrazovat více z příběhu, je třeba zmínit jedno. Mohlo by se zdát, že je to jen takřka tříhodinový příběh o rozličných formách mučení a násilí. Takhle se ovšem děj rozhodně brát nedá. Ukazuje lidskou krutost ale místy i dobrotu. Vše podává drsnou formou, což dokazuje i scéna, podle níž se film jmenuje. V ní ptáčník nabarví malého ptáčka na bílo a pošle ho k ostatním. Ti ho však kvůli změněné barvě nepoznají a uklovou ho. Lišit se je zkrátka nebezpečné, tato smutná myšlenka se v podstatě vine celým filmem.

Vyplatí se tedy na Nabarvené ptáče jít? Pokud jste divák, který v kinech hledá víc než odpočinek a únik z reality, potom za mě rozhodně ano. Jde o filmový zážitek, který vám jiný český film opravdu nenabídne. 

Autor úvodní fotografie: Jan Dobrovský, Zdroj: BIOSCOP