Na začátku října si masku psychicky narušeného blázna nasadil proslulý Juaquin Phoenix, který se po dlouhém váhání rozhodl ztvárnit postavu Jokera ve stejnojmenném snímku Joker. Phoenix se tak stal již třetím Jokerem, když nepočítáme roli Jareda Leta v Suiside Squad, po bravurním výkonu Jacka Nicholsona a zesnulému Heath Ledgerovi, který za své tvárnění nebezpečného šílence dostal dodatečně Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli v roce 2009.
Od komiksu má nový Joker hodně daleko
Hned na začátku je třeba napsat, že od tradiční představy komiksových filmů má nový snímek dost daleko a fanoušci superhrdinů/superpadouchů alá Marvel budou jistě zklamaní. Může za to hlavně původní záměr režiséra, který si svůj snímek představil jako psychologické drama bez velkých akčních sekvencích a digitálních kouzel. S „mírnou“ pomocí od společnosti Warner Bros pak bezejmenná postava dostala jméno Arthur Fleck (Juaquin Phoenix) a ocitla se v polozničeném Gothem City s vrozenou nenávistí k zámožnému Thomasi Waynovi, otci Batmana.
Známé postavy ale nejsou jediné, co hlavního antihrdinu s komiksem spojuje. Scénáristé se inspirovali i původní Jokerovou touhou stát se stand-up komikem, což je prakticky jediný komiksový prvek, kromě jména a klaunské masky, který se ve filmu ocitá.
Realisticky zasazený děj
Už na začátku filmu se dostaneme do špinavého prostředí Gotham City v období osmdesátých let, kdy v důsledku stávky popelářů vznikají pouliční nepokoje, zvyšuje se míra krádeží a mezilidského násilí. Rozdíly mezi společenskou smetánkou a obyčejnými lidmi je enormní a zkažený systém plný beznaděje a nespravedlnosti vytváří podhoubí pro nenávist, které se nevyhne ani hlavní postava.
Když násilí plodí další násilí
To, na čem celý snímek samozřejmě staví, je psychicky nalomený vývoj hlavní postavy. Už v samém začátku nahlížíme do duše zkroušeného čtyřicátníka, který se svým asketickým vzhledem a vysokou mírou odlišnosti stává terčem posměchu, ale i pouličního násilí. Ničemu nepomáhá ani jeho psychická labilita, která je částečně tlumena léky a nekontrolovatelný smích přicházející v nejméně vhodných situacích.
Nezájem ze strany společnosti, neúspěch střídající neúspěch a dětství, které je lepší vytěsnit z hlavy vede přímočaře k nalomené mysli toužící po satisfakci. Ta nabývá na konkrétním obraze a spolu s klíčovou větou „I used to think my life was a tragedy. But now I realize, it’s a comedy.“ jde vstříc emocemi a násilím nabitého konce.
Juaquin Phoenix zaválel na plné čáře
Phoenix zvládl svou roli fantasticky. Od první chvíle vztáhl nelítostně do děje a sledovat v jeho podání stále sílící neléčenou duševní poruchu, mánické a depresivní stavy v kombinaci s nalomeným sebevědomým bylo jednoznačně fascinující.
Každého nejspíš napadne srovnání s Heath Ledgerem, kterému se nový Joker podobá hlavně po fyzické stránce. Background obou charakterů je ale značně odlišný. Zatímco postava ztvárněná Ledgerem („Why so serious?“) si své šílenství jednoznačně užívá a přináší do filmu temnou škodolibost spolu s nebezpečně vysokým intelektem, Phoenix („Put on a happy face.“) ztvárňuje realisticky nemocnou bytost, v které jsou příliš dlouho potlačovány emoce a společenské opovržení.
Psychologické drama, které stojí za pozornost
Joker je jednoznačně snímek, který stojí za to vidět v kině. Ani ne kvůli tomu, že se jedná o první film s komiksovou tématikou, co vyvolal na festivalu v Benátkách nemalé pozdvižení, ale hlavně kvůli skvělému hereckému výkonu Joaquina Phoenixe. A přestože jsme se místy nemohli ubránit srovnání s legendárním Heath Ledgerem, své ovace si jednoznačně zaslouží. Pokud navíc budete od začátku filmu počítat s porcí psychologického dramatu a nehledat v tom špetku fantazijní fikce, dostanete přesně to, co chcete – depresi, zoufalství, emoce a nutnou dávku sociálního šílenství.
Foto: vertical-ent.cz
