Jak se připravit na několikatýdenní roadtrip po USA, když trpíte naprostým nedostatkem času?

Už pár let po sobě s kamarádkou do našich dost nabitých programů zařazujeme prodloužený víkend v některé evropské metropoli. Obě pracujeme na manažerských pozicích, takže o delší dovolené ani nemůže být řeč. O cestě někam dál než jen po Evropě a na déle než na víkend jsme ale obě už delší dobu snily, a jelikož se známe několik let a pár tripů jsme spolu už podnikly, rozhodly jsme se, že naše přátelství je připraveno i na tak velkou zátěžovou zkoušku, jakou je několikatýdenní roadtrip po USA.

Naplánovat a připravit takovou dovolenou zabere spoustu času a energie. Proto jsme hned od začátku věděly, že ani jedna z nás naši „velkou cestu“ přichystat nemůže a že je potřeba tento úkol někomu předat. Zapátraly jsme tedy na internetu a objevily cestovní kancelář, která nám zabezpečila vytvoření podrobného itineráře na cestu po západě USA, zapůjčení auta a datové sim karty, zabezpečení turistických víz ESTA a cestovního pojištění a zajištění ubytování v hotelech střední třídy ve stylu bed&breakfast. Nejednalo se úplně o lowcost dovolenou, takže nás nepřekvapilo, když jsme jen za realizaci všech našich požadavků ještě před samotným odletem zaplatily přibližně 120 tisíc korun.

3-2-1 Letíme

Pro přesun do USA jsme zvolily levnější variantu, a to odlet z Vídně. Celá dovolená začala ve 2 hodiny ráno odjezdem z Brna na vídeňské letiště. Odtud jsme přeletěly do Londýna a z Londýna už jsme bez dalších přestupů letěly do Los Angeles. Celá cesta i s přestupy zabrala téměř 20 hodin. Během letu z Londýna do LA jsme byly vyzvány k vyplnění celních prohlášení: zda nepřevážíme do USA např. nějaké maso, zvířata, hmyz, přenašeče nemocí, věci určené k prodeji apod.

Po několikahodinové cestě jsme se konečně ocitly na místě – Los Angeles International Airport. Hned po příletu nás čekala dlouhá fronta k automatům na focení a odevzdání otisku prstů. Znovu jsme musely vyplnit celní prohlášení a pak už následoval pohovor s imigračním úředníkem před vstupem do země. Připravte se na to, že se vás určitě zeptají, proč jste do země přiletěli a na jak dlouho. Ostatní otázky už dává každý úředník dle svého uvážení. Může se vás zeptat opravdu na cokoliv: vaši rodinu, práci, kde jste byli naposled na dovolené atd.

Přímo v okolí letiště najdete několik půjčoven aut, my jsme ale měly auto už zajištěné. Bylo tedy nutné najít ten správný autobus a vyzvednout si ho. Může se to zdát jako jednoduchý proces, ale je důležité si uvědomit, že už se pohybujete v opravdu velkém městě. Když už se vám podaří konečně najít ten správný východ, kterým se dostanete z labyrintu letiště k autobusovým zastávkám, tak se jich před vámi ocitne hned několik. Každá patří jiné autobusové společnosti a každá má samozřejmě jinou cílovou destinaci. Autobusy jezdí přibližně v intervalu 10 minut, nebudete tedy čekat dlouho. Je dobré mít předem připravený nějaký základní plán cesty a předem si zjistit základní informace. Určitě můžete vše googlit až na místě, ale věřte mi, že by vám to vzalo zbytečně spoustu času a energie.  Potom, co se nám podařilo najít správnou linku autobusu, jsme se jím přesunuly do autopůjčovny. Autobus stavěl přímo před vchodem, což byla obrovská výhoda. I když byly teprve čtyři hodiny odpoledne, únava z letu a jetlag nás začínaly nemilosrdně dohánět. Málokdo totiž „přežije“ časový posun o tolik hodin bez problémů.

Den první

Auto jsme už měly, takže jsme klidně mohly jet na hotel a vyspat se, obě jsme netoužily po ničem jiném. Uposlechly jsme ale rad z našeho průvodce, kde důrazně doporučovali nechodit po příletu spát, ale naopak vydržet co nejdéle vzhůru. A rady opravdu zabraly. Sebraly jsme veškeré síly, které jsme v sobě měly, a vyrazily na první kratší výlet na Chodník slávy.

Díky tomu, že jsme si datovou sim kartu pořídily ještě v Čechách, jsme už od příletu mohly používat navigaci. Následující tři týdny jsme si musely zvyknout na to, že vzdálenost je udávaná pouze v mílích a stopách. Ze začátku mě to trochu mátlo. Když vám navigace hlásí: „Za 300 stop odbočte doprava!“, tak se prostě automaticky začnete připravovat tak, jako byste měli odbočit už za 300 metrů. Ale za pár dní si zvyknete. A zvyknete si i na to, že auta tu mají standardně automatickou převodovku. V USA ani jiné neseženete.

Walk of fame jsme měly zhruba 30 min cesty z půjčovny aut. Trochu nás překvapila jeho podoba. Je poměrně dlouhý, vede několik set metrů po Hollywood Boulevardu a je hodně nenápadný. Když jedete po Hollywood Blvd., tak si ho nejdřív ani nevšimnete.

Ne všechny osobnosti jsme znaly. Především éra první poloviny 20. století je plná osobností z filmů, TV, rádia a hudby, které se do Čech vůbec nedostaly. Ale i tak jsme si přišly na své. Auto jsme zaparkovaly u Dolby Theatre, kde jsou každoročně udíleny filmové ceny Oscar. Vedle tohoto divadla je Divadlo číslo 2, známé také jako Chinese Theatre, kde můžete vyzkoušet, jak podobné máte ruce s některou z hvězd showbyznysu, které je zde otiskly do betonu před divadlem.

Dolby Theater je nejen místem, kde se každoročně udílí Oscary, ale je odtud také vidět na nápis Hollywood. Od Chodníku slávy zajděte po schodech do části nákupního centra v Dolby Theatre k tzv. bráně, odkud budete mít krásný výhled na nápis Hollywood.

Potom, co jsme prošly celý Chodník slávy a navštívily první obchody se suvenýry, byl už nejvyšší čas vyrazit na hotel. Přece jen už bylo půl desáté večer a únava, s níž jsme statečně celý den bojovaly, nad námi začínala mít značnou převahu. Náš první hotel byl od nás jen 35 kilometrů daleko, ale to, že jsme na cestu do něj vyrazily skoro v 10 večer, vůbec neznamenalo, že se vyhneme husté dopravě. Skoro po hodině jízdy jsme se konečně dostaly na místo. Všechny hotely, které jsme si na následující tři týdny zabookovaly, měly otevřenou recepci 24/7 s možností check-inu v kteroukoliv denní dobu. Nejednou se nám během následujících dní stalo, že jsme se přijely ubytovat uprostřed noci, nebo i v hodně brzkých ranních hodinách.

První den skončil dovlečením naší obří tašky na pokoj. Měly jsme ji společnou, protože přece nebudeme platit letecké společnosti za odbavení dvou kufrů. 🙂 Po dni plném cestování, prvních amerických dojmů a objevování prvních míst na naší cestě, jež byla stále teprve na začátku, jsme usnuly naprostým vyčerpáním, ale s nepopsatelným vzrušením z toho, co všechno nás ještě čeká.

O autorkách

Kateřina
Pracuji jako Vedoucí ekonomické skupiny na 42. mechanizovaném praporu 4. brigády rychlého nasazení v Táboře. Mou doménou je práce s financemi, ale také se pravidelně účastním vojenských výcviků, takže mi není cizí ani střílení z různých druhů zbraní, házení granátem nebo výcvik přežití. Ve volném čase, se věnuji sportu, vaření, čtení a psaní.

Ivana
Pracuji jako auditor ve společnosti PWC v Brně. Audituji různé společnosti a firmy po celé republice, takže jsem neustále na cestách. Ve volném čase se věnuji crossfitu, ráda trávím čas s přáteli a se svou rodinou. Svůj život si už nedokážu představit bez cestování a sbírání nových zážitků.