Další den, další dobrodružství, protože dobrodružství nečeká, jak říká Charles Muntz v pohádce „Vzhůru do oblak“. Třetí den našich prázdnin byl, hlavně pro mě, hodně významným.
Měly jsme totiž naplánovanou návštěvu Universal Studios, kde můžete mimo jiné najít opravdovou Bradavickou školu čar a kouzel z Harryho Pottera. Harry vyrůstal zároveň se mnou nebo já současně s Harrym. Těžko říct, jak to vlastně všechno doopravdy bylo, ale každopádně jsem skoro nemohla ani dospat, protože jsem se na dnešní výlet těšila jako malá.
Vyplatí se přivstat si
Vyjížděly jsme opravdu velmi brzy, protože na takové místo, jako jsou Bradavice, nemůže prostě člověk přijet pozdě. Lístky jsme si koupily předem přes oficiální webové stránky studia. Nejedná se o zrovna levnou záležitost, lístek stojí $110 (cca 2.500 Kč na osobu), ale věřte mi, stojí to za to!
Studia otvírají v 9 hodin ráno a nejlépe uděláte, když tam budete ještě před otvíračkou. My jsme přijely na místo až v devět a dalších 40 min trvalo zaparkovat a dostat se z parkoviště ke vchodu do samotného parku. Parkoviště je rozděleno do 3 zón a podle toho se liší i cena. Nejdražší, a zároveň i místa nejbližší vchodu, stojí $50 na den a nejlevnější vyjdou na $25. Klidně využijte ta nejlevnější, jsou možná o trochu dál, ale pořád nejsou na druhé straně města.
Návštěvu si dobře naplánujte
Park je obrovský, počítejte s tím, že je to výlet prakticky na celý den. Nejvíce nás zdržely fronty před každou atrakcí, a to jsme rozhodně nešly na všechny. Téměř před každou atrakcí si musíte uzamknout batohy do skříněk. Pokud chcete postupovat co nejefektivněji, nejdřív se vydejte do světa Harryho Pottera, který je v parku jednou z nejnovějších a nejlepších atrakcí.
Přestože bylo teprve něco málo po desáté hodině, park se začínal neúprosně plnit turisty, a už čekání na tu první (jízdu na Hipogryfovi) nám vzalo víc než půl hodinu.
V Bradavicích
Hned potom jsme se vydaly přímo do Bradavic, kde jsme čekaly déle než hodinu jen na uložení věcí do schránek před vstupem do hradu. Potom, co jsme prošly skleníkem, kde se pěstuje kořen mandragory, jsme se ocitly před vstupem do Brumbálovy pracovny.
Potom jsme prošly okolo Buclaté dámy, učebnou obrany proti černé magii, potkaly jsme Harryho, Rona a Hermionu a prošly spoustou tajemných chodeb se spoustou kouzelných předmětů všude okolo nás. Prohlídka hradu končí v podzemí, kde nás připevnili do sedaček a začala pořádná jízda na horské dráze ve stylu 4D.
Uvidíte a ucítíte opravdu všechnu temnou magii a bytosti, které se v knížkách či filmech o Harrym kdy objevily, včetně samotného Lorda Voldemorta. Po téhle jízdě jsme si vyzvedly věci a prošly jsme si Příčnou ulici, kde si můžete koupit pravou kouzelnickou hůlku, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, kotlíky na vaření lektvarů atd.
Na závěr jsme se vydaly do zasněžených Prasinek, zašly k Děravému kotli na oběd a ochutnaly pravý máslový ležák.
Trochu akce na závěr
Ze světa čar a kouzel jsme pokračovaly do spodní části parku, kde najdete atrakce k filmům Transformers, Mumie a Jurský park. Pak jsme se vrátily nahoru, kde jsme navštívily divadelní sál se show, kde kaskadéři předvádějí, jak se tvoří speciální filmové efekty. Zašly jsme do Springfieldu a do spousty obchodů se suvenýry.
Z parku jsme odjížděly skoro v osm večer a měly před sebou ještě skoro 220 km cesty do Yucca Valley. Na hotel jsme tedy přijely až skoro v nočních hodinách.
Vstříc dalšímu dobrodružství
Další den, po vydatné snídani v IHopu, jsme se vydaly přímo do parku Joshua Tree, který je nejmladším národním parkem v USA. Svůj název získal od obří juky, takzvaných Jozue, tedy Joshua tree, které tu v době od března do dubna nádherně kvetou.
Před vjezdem do parku jsme si koupily Annual Pass, který stál $80 a opravňuje vždy celou posádku vozu ke vstupu do všech národních parků v USA. Vzhledem k našemu následujícímu programu jsme uznaly, že se nám pas rozhodně vyplatí.
V parku jsme strávily cca 2 hodiny. Zvolily jsme velmi populární okruh, který vede k opuštěné přehradě postavené v roce 1900. Přestože není okruh dlouhý, mějte s sebou dostatek vody a pevnou obuv.
Naší další zastávkou bylo Hidden Valley. Odtud jsme pokračovaly směrem na Kingman přes Amboy, kde je dobová benzinová stanice, před kterou je nápis „Route 66“. Stanice je opravdu minimalistická, koupíte tady maximálně vodu a pohlednici.
Grand Canyon před námi
Odtud jsme dorazily do Williamssu, kde jsme přespaly, a hned ráno jsme vyrazily na další z našich vysněných zastávek – Národní park Grand Canyon. Kaňon je vyhloubený řekou Colorado a je téměř 2 km hluboký a jeho průměrná šířka se pohybuje kolem 15 km. Konce Grand Canyonu jsou od sebe vzdálené 446 km.
Pro opravdu kvalitní zážitek stačilo jet přes město Tusayan, které leží před jižním vjezdem, následně jsme jely na parkoviště u Matherpointu, zde jsme si udělaly procházku po okraji Grand Canyonu. Navštívily jsme Grand View Point, kde vede stezka dolů do nitra kaňonu. Další vyhlídky, které můžu doporučit, jsou Lipan Point a Desert Point, kde je navíc vyhlídková věž. Na parkoviště se pak můžete vrátit autobusem, který jezdí v parku zdarma v intervalu 15 min.
Musíte se připravit na to, že při vstupu do jakéhokoliv národního parku v USA přicházíte automaticky o spojení se světem. Proto jsme u sebe neustále měly cestovní lékárničku, dostatečné množství vody a i něco malého k jídlu.
Z Grand Canyonu jsme pokračovaly na Horseshoe Bend. A
následně na Glen Canyon Dam – tato přehrada je výškou podobná Hoovrově přehradě.
Po této zastávce jsme se přesunuly
do dalšího z našich hotelů.
Pokračujeme jízdou po parcích
Příští, tedy pátý, den cesty nás čekaly další dva národní parky –
Bryce Canyon a Zion National Park. Vyrazily jsme hned po sedmé hodině
ráno, průvodce nás totiž varoval,
že se bude jednat o náročný program, který je možné rozdělit do dvou dnů, ale
tomu jsme se chtěly vyhnout.
Nejdříve jsme jely do Bryce Canyonu, zajímavé je, že se vlastně vůbec nejedná o kaňon, je to spíše jakási terasa, složená z labyrintu vysokých skalních věží, kterým se říká hoodoo. Je součástí tzv. Grand Staircase, ty vedou až ke Grand Canyonu. Celým parkem prochází jen jedna slepá 30kilometrová silnice. Pokud se do parku vydáte, jeďte až na její konec, odkud se dá dostat na vyhlídky Rainbow Point a Yovimpa Point. A určitě také nevynechejte vyhlídku Natural Bridge.
Po pěším výletě po parku byl nejvyšší čas vyrazit do národního parku Zion. V této oblasti je poměrně problém s občerstvením, proto se vyplatí navštívit Subway, který najdete na konci výjezdu z Bryce Canyonu směrem na jih do Zionu. V Zionu, je na rozdíl od Bryce Canyounu, velmi znatelná přítomnost řeky, která umožňuje život taky nějaké té flóře.
V parku je velké návštěvnické parkoviště, odkud odjíždí autobus, který je jediným spojením do Zionského kaňonu po většinu roku. My se vydaly na jednu z nejkratších tras, přesto s velmi náročným terénem, stoupáním a teplotou vzduchu, která dosahovala ve čtyři hodiny odpoledne 38°C. Po velmi náročném dni plném pěších túr v úmorném vedru jsme se vrátily zpět na hotel, kde jsme spaly ještě jednu noc před naším odjezdem do Las Vegas.
Hooverova přehrada
Šestý den ráno jsme vyrazily na cestu do Vegas, města hazardu a neuvážených staveb.
Před samotným příjezdem do města jsme navštívily Hooverovu přehradu. Tohle je zastávka, kterou byste rozhodně neměli vynechat, stavba vám doslova vyrazí dech!
Když Frank Crowe poprvé představil plány Hooverovy přehrady, říkali mu, že se zbláznil. Aby ne. Monstrózní stavba, která leží uprostřed Mohavské pouště, je dodnes symbolem Spojených států a svým způsobem technickým zázrakem. Bez ní by nebylo ani Las Vegas! Před vstupem do prostor návštěvnického centra očekávejte prohlídku podobnou jako na letišti. Z tašek vám vyhodí nejen ostré předměty, ale i jídlo a pití. Vstupné s komentovanou prohlídkou vyjde zhruba na $15 (cca 340 Kč).
Viva Las Vegas!
Z prohlídky Hoover Dam jsme pokračovaly už přímo do Las
Vegas, které je od přehrady vzdáleno necelých 80 km. To, co je ve městě ve velké převaze k vidění, jsou monumentální kasina. V jednom z takových jsme taky bydlely. Připravte se na to, že
v Las Vegas se účtuje tzv. rezortní poplatek, který je splatný na
místě ubytování, jedná se o částku $40 za noc
a pokoj.
Kasina jsou soustředěna podél Las Vegas Blvd nazývaného jednoduše The Strip. Z našeho hotelu se dalo do centra dojít pěšky, ale ve městě můžete využít nadzemní dráhu nebo linky autobusu SDX – cena jízdenky je cca $6 a platí 2 hodiny.
Po kasinech se můžete normálně pohybovat, některá jsou dokonce průchozí, nevyžaduje se žádný dress code a jakmile hrajete, ať už na automatech nebo třeba ruletu, máte pití zdarma. Asi jedno z nejznámějších casin je bezesporu Bellagio, které se považuje za symbol luxusu. Architekt se inspiroval stejnojmennou vesničkou v Itálii, charakteristickou atrakcí Bellagia jsou tančící fontány, které můžete v akci vidět každou půl hodinu.
Určitě si nenechte ujít jízdu na horské dráze, která vede nad Las Vegas, dráhu najdete v hotelu New York. A rozhodně neopouštějte město bez fotky u cedule Welcome to Fabulous Las Vegas, kterou jistě znáte z filmů. Tady si ale dávejte pozor na „oficiální fotografy“, kteří po vás budou chtít peníze. Místo je veřejné a nikdo nevlastní žádná práva k fotografování.
Náš čtyřdenní pobyt ve Vegas jsme zakončily přímo monstrózními nákupy v Las Vegas Outlets South, kde můžete sehnat značky jako Calvin Klein nebo Donna Karan s víc jak s 50% slevou. Z outletu jsme odjížděly ve večerních hodinách do městečka Bakersfield, odkud jsme další den ráno měly naplánovaný výlet do Národního parku Sequoia.
Zpátky do parku
Desátý den jsme jely navštívit „bydliště“ gigantických sekvojí. Park není velký, jeho návštěva zabere maximálně půl dne. Po ránu jsem si každopádně nezapomněla pořádně protáhnout ruce, protože když jsem viděla mapu, pochopila jsem, že serpentinová cesta od spodní do horní části parku mi dá jako řidiči pěkně zabrat. Musím uznat, že tady jsem opravdu ocenila automatickou převodovku.
Nezapomeňte si nakoupit jídlo ještě před příjezdem do parku. V parku je mnoho míst, kde si pak můžete udělat piknik. V parku nevynechejte tyto zastávky:
- strom Generel Sherman – nejmohutnější strom světa,
- Moro Rock – 600 m dlouhá cesta po 400 skalnatých schodech, jejímž završením je krásný výhled na západní polovinu parku,
- Tunnel log – tedy tunelový kmen
- Crescent Meadow.
Další den, před naším odjezdem do San Francisca, jsme stihly ještě navštívit Národní park Yosemite. Jedná se rozhodně o krásný zážitek, pořídíte si zde spoustu fotografií plných krásných přírodních scenérií, ale po množství národních parků, které jsme za poslední dny viděly, už jsme mohly tenhle klidně vynechat. Každopádně se připravte na to, že se jedná o celodenní výlet, a ať si vyberte kteroukoliv z tras, bude vás čekat náročný program.
Vítejte v San Franciscu
Další den jsme se přesunuly do San Francisca. Do města jsme přijely přes Oakland Bridge (sesterský most Golden Gate Bridge), kde jsme musely zaplatit mýtné cca $6. Výše mýtného se liší podle času příjezdu. Protože jsme do města přijely někdy po obědě a chcek-in v hotelu byl možný až od 15:00, rozhodly jsme se zaparkovat ve městě a prozkoumat pár míst.
Jako v každém větším městě je i zde poměrně problém s parkováním. Parkovací dům v rozumné vzdálenosti od centra stojí od $12 za hodinu. Vydaly jsme se tedy pěšky do centra na procházku po Fisherman’s Wharf. Je to místo, které je v podstatě centrem pobřežní části. Známé je především díky Pier 39 – molu, které je obsypáno lvouny pochutnávajících si na rybách.
Celá přímořská promenáda je plná obchůdků a restaurací. Můžete si tady dát některou z mořských specialit, např. Clam Chowder, hustá polévka s mořskými plody, která patří k vyhlášeným delikatesám. Najdete tu i restauraci Buba&Gump známou z filmu Forest Gump. Z mola je perfektní výhled na věznici Alcatraz, kam je samozřejmě možné jet i na výlet. Pokud ale cestujete během hlavní turistické sezóny, stejně jako my, je nutné si lístky objednat několik týdnů předem.
San Francisco celé působí velmi volnomyšlenkářstvím dojmem. Kavárny, bistra, jazz cluby, spousta barů, plné zahrádky bavících se lidí u sklenky vína a dobrého jídla, plné parky, kde lidi pouští draky, hází si frisbee, pořádají pikniky, spousta pouličních umělců všeho druhu apod.
Stačí ale zajít o dvě ulice dál a uvidíte spoustu bezdomovců tlačících nákupní vozíky plné harampádí, válejících se po zemi na kartonových krabicích, kde hned vedle někdo jiný zvrací. Velmi rychle se tedy z hipsterské atmosféry ocitnete uprostřed naprosté chudoby a bídy (viz video).
V San Franciscu jsme navštívily vyhlídku na most Golden Gate, bohužel nás neminul Karl the Frog, místní mlha, která má dokonce své vlastní FB stránky. Je to úkaz, který se táhne podél téměř celého západního pobřeží USA. Základem je vypařující se voda nad obrovskou plochou oceánu. Pokud se chcete Karlovi na 99 % vyhnout, musíte cestu podniknout někdy od září do listopadu.
Dále jsme se prošly po Lombard Street – nejzakroucenější ulici světa, která má 40stupňové stoupání, Ghirardeli Square – skryté náměstí, kde sídlí centrála nejstarší čokoládovny v USA, dnes již patřící pod Lindt, Coit Tower. Navštívily jsme festival asijské kultury v části města zvané Japan town, který tu zrovna probíhal, vyhlídku Twin Peaks – kde nás ale stále pronásledoval Karl, Alamo squer – kde jednak naleznete domy ve stylu Painted Ladies. Doporučuji zavítat do tamějšího parku a udělat si piknik, místní atmosféra k tomu přímo vybízí.
City Hall – kolem budovy stačí jen projet, pokud si nebudete chtít pořídit nějakou lepší fotku. Samozřejmě jsme si nenechaly ujít ani jízdu historickou tramvají, ale obrňte se řádnou dávkou trpělivosti! Fronta na jízdu je opravdu dlouhá. Ještě jsme chtěly zajít do Golden Gate Park, který patří mezi největší městské parky na světě a je dost podobný Central Parku, bohužel byl ale kvůli opravám uzavřen.
A další den, po více jak dvou týdnech cestování po západu USA, nám nezbývalo nic jiného, než se přesunout zpátky do Los Angeles, kde jsme strávily poslední noc, vrátily auto do půjčovny a vydaly se na víc než 20 hodin dlouhou cestu zpátky domů.
Přečtěte si také náš první díl a druhý díl cesty po USA.
