Za okny malého modrého mexického domku malovala své první obrazy dnešní ikona světového malířství Frida Kahlo. Žena ozdobená mnoha šperky, oblečená v tradičním mexickém oděvu a se silným mužem po boku si musela své místo na zdech galerií po celém světě vybojovat. A nebojovala jen o něj – bojovala i o život, zdraví a lásku. Proč je Frida Kahlo dodnes vzorem mnoha žen?
Muž a autobus
Její obrazy jsou sice plné barev, ale její život byl plný bolesti – fyzické i psychické. Její tělesnou schránku ovlivnila tragická událost z mládí a její city zase osudový muž. Když bylo Fridě 15 let, nastoupila do autobusu, který se srazil s protijedoucím automobilem, a utrpěla vážná zranění. Následky nehody ji upoutaly na lůžko na více než na rok. Měla zlomenou páteř, klíční kosti, žebra, pánev, ramena i nohy.
Podstoupila mnoho operací a strávila měsíce v celotělové sádře. Dlouhý čas o samotě trávila malováním. Rodiče pro ni tehdy zhotovili závěsný systém, díky kterému bylo plátno nad její hlavou, a ona mohla kreslit bez změny polohy. Kromě papírů a pláten ale malovala i na svou sádru.
Během zotavování přišla o svou první lásku, tehdejší přítel ji opustil a odjel do zahraničí. Ale ta velká, osudová měla teprve přijít. Předtím než ji potkala, ale strávila nějakou dobu experimentováním jak s alkoholem a drogami, tak s milenci i milenkami. Nakonec ale její srdce získal Diego Rivera. Poprvé ho Frida Kahlo viděla, když chodila ještě do školy. Nebyl to však její spolužák, ale o 20 let starší malíř, který ve škole maloval nástěnnou malbu. Říká se, že když ho Frida viděla, žertovala s kamarádkami, že si ho jednou vezme za muže. A tak se také stalo.
Když se zotavila ze svých zranění, požádala Diega Riveru, který byl v té době už velmi významný mexický umělec, o názor na svá díla. Diego se velmi rychle stal jejím obdivovatelem, brzy i milencem a nakonec manželem.
Spoutat slona nebylo možné
Jejich vztah do značné míry ovlivnil celý Fridin život. Stala se ženou umělce, který se hnal na vrchol slávy. On byl vysoký muž při těle, vždy nosící obleky. Frida drobná krasavice v barevném mexickém oděvu, vždy zářící barvami. Přezdívalo se jim slon a holubička.
Tato holubička díky Diegovi sice vyletěla do světa, když s ním mohla vycestovat do USA za jeho výstavami a nástěnnými malbami, ale také si o něj párkrát polámala křídla. Jejich vztah byl plamenný, plný afér, milenců, hádek a usmiřování. Tato divoká jízda skončila rozvodem poté, co měl Diego poměr s Fridinou sestrou. Definitivní konec jejich příběhu to ale nebyl. Nicméně pro Fridu to byl důležitý předěl a nějakou dobu žila sama.
Její život jako malovaný deník
Velká část obrazů Fridy Kahlo vznikala na základě událostí jejího života. Po rozvodu s Diegem nakreslila obraz, kde sedí na židli v mužských šatech s nůžkami v ruce a ostříhanými vlasy. Frida si skutečně své dlouhé černé vlasy ostříhala. Jiného, pro ni tak typického znaku, svého výrazného obočí, se ale nikdy nezbavila.
Další obraz, který zobrazuje její život je například obraz z nemocnice, kde leží její nahé tělo na lůžku v kaluži krve. Toto dílo zobrazuje ještě období v manželství, kdy Frida potratila. Frida o počaté dítě přišla několikrát, zřejmě následkem nehody nemohla dítě donosit. Nenaplněná touha po dětech ji provázela celý život.
Další známý obraz této autorky se jmenuje Dvě Fridy. Jsou na něm dvě ženy v rozdílném oděvu, propojeny krevním oběhem. Toto dílo vzniklo v době, kdy byla Frida bez manžela a reflektuje její rozporuplné utrpení.
Evropa pochopila Fridiny obrazy
Nicméně v době, kdy žila od Diega odloučená, se jí začalo dařit v pracovní rovině. Do té doby občas nějaký obraz prodala, ale sama říkala, že maluje spíše pro sebe. Říkala, že malování doplnilo její život, aby byl kompletní a že maluje to, co jí přijde na mysl bez dalšího promýšlení a očekávání. Později si její práce začali všímat ve světě, nakonec odjela do Paříže i New Yorku, kde měla vlastní sólové výstavy.
Od té doby si její díla umělecká obec cenila více a více. Pořádala pak výstavy i v Mexiku, na poslední výstavu, které se dožila, přišla i když byla upoutána na lůžko. Nechala si tam svou postel odnést. Nicméně velkou slávu získala až po své smrti.
V 70. letech se Frida Kahlo stala důležitým symbolem feministického hnutí. Jako silná a nezlomná žena, která si vybudovala své místo a kariéru i po boku silného muže, a ne v závislosti na něm. Žila nespoutaně a brala, co život nabízel. A nikdy se nevzdávala.
Na co potřebuji chodidla, když mám křídla a mohu létat
Fridiny zdravotní ani milostné komplikace na konci jejího života neustaly. I když se její zdravotní stav zhoršoval, ten milostný se zlepšoval. Diego Rivera se vrátil do jejího života a znovu se vzali. Poslední roky ale Frida bojovala s problémy s páteří, musela nosit železný korzet, který také zobrazila do jednoho ze svých obrazů. V noze se jí objevila infekce, která způsobila, že ji část museli amputovat. Malovat nepřestala a urputně pokračovala v tom, co milovala.
Když Frida Kahlo něco milovala, stála za tím a bojovala pro to celým svým srdcem. Kromě malování a manžela to bylo také Mexiko. Chtěla šířit svou kulturu, vyjadřovala to ve svých obrazech i odívání.
Prosazovala levicovou ideologii a obdivovala ruského muže
Kromě lásky k vlasti propadla také lásce ke komunistické myšlence. Byla následovatelkou marxismu a vyšla za něj bojovat do ulic, když jí to zdravotní stav jen trochu dovoloval. Naposledy ji na veřejnosti viděli právě na demonstraci za socialistickou ideologii.
V roce 1937 přijel do Mexika ruský revolucionář Lev Trockij. Seznámil se tady s Fridou Kahlo a ačkoli byl ženatý a o 28 let starší, jejích přátelský vztah přerostl do mileneckého. Ale ještě ve stejném roce byl Trockij zavražděn. Poslední noc před dnem vraždy údajně strávil právě s Fridou. Aféra proběhla v době, kdy byli Frida a Diego odloučeni, nicméně Diego Rivera byl velkým obdivovatelem Trockého a Fridu s ním seznámil. Krátce po atentátu se Frida a Diego dali znovu dohromady. Frida Kahlo zemřela v roce 1957 ve věku 50 let. Před smrtí řekla, že doufá, že odchod bude veselý. Život ji naučil brát všechny strasti s humorem. Měla ráda, když kolem ní bylo živo, když se zpívalo a lidé se smáli. Dokázala si dělat legraci i ze všech svých peripetií. Nicméně ve svém citátu ještě dodala, že doufá, že už se po smrti nevrátí.
